Cenu za rok 2009 obdržel dlouholetý člen souboru Jiří Dušek. Bohužel si ocenění nemohl převzít osobně, neměla jsem dokonce ani tu příležitost udělat s touto osobností rozhovor, neboť nás pan Dušek v létě loňského roku nečekaně opustil. Oceňen byl za roli Grimpa v inscenaci Limonádový Joe (hraný v roce 2000), jakožto i za celoživotní práci a přínos DS Vltavan. Sošku a diplom převzala manželka pana Duuška Zdena. Tímto článkem bych chtěla vyjádřit úctu k jeho osobě.

Jiří Dušek (v kostkované košili) v roli Grimpa- Limonádový Joe

V roce 2007 si cenu odnesla další osobnost týnského divadla- paní  Vlasta Helmová. Bylo mi velkou ctí a potěšením udělat s touto neobyčejnou dámou rozhovor.

„Jaký jste měla z ceny pocit?"

„Pocit to byl opravdu nádherný.  Byla jsem velmi potěšena. Vůbec jsem to nečekala. Zkrátka to pro mě byl takový krásný dárek."

„Za co konkrétně vám bylo ocenění uděleno?"

„No, především za roli v Maryše (2007), hrála jsem tam babičku. Pak také za mé dlouholeté působení ve spolku."

„Jak dlouho se vlastně věnujete hraní?"

„ Divadlo jako takové jsem začala hrát v roce 1942."

„Pokud tedy správně počítám, je to už 67 let. Dovolte, abych před vámi smekla, to totiž vůbec není málo. Vzpomenete si ještě na svou první roli?"

„Ano, tu si pamatuji dobře. Bylo to v roce 1942 ve hře „Hvězdy nad hradem".

„A co vaše nejoblíbenější role, máte nějakou?"

„Měla jsem ráda všechny své role, ale úplně nejvíc mě bavilo hrát prodavačku na ovocném trhu. Byla to taková správná klepna."

„Teď se ještě vrátíme k ceně. Máte ji někde vystavenou?"

„Samozřejmě. Diplom visí na stěně v obývacím pokoji. Soška je také v obýváku, na krbu. Denně okolo ní chodím a dívám se na ni."

„Chtěla byste něco vzkázat ostatním, třeba i začínajícím členům souboru?"

„Když chtějí hrát, ať se nebojí do toho jít. Přeji jim, aby se jim dařilo, hraní si užívali a měli ho rádi stejně jako já.

Držitelem této ceny za rok 2008 se stal J. Humhej- dlouholetý člen souboru a jeho nepostradatelná součást.
Dovolila jsem se ho zeptat na jeho pocity a působení v divadle.

„Předem bych se vás chtěla zeptat, zda jste věděl či aspoň tušil, že letos si cenu odnesete vy?"

„No popravdě řečeno jsem to nečekal. Myslel jsem, že ji dostane Josef Šesták, přeci jen toho taky v divadle dost zažil. Když se pak na schůzi odhlasovalo, že ji dostanu já, byl jsem docela překvapený."

„Jaký máte z ceny pocit?"

„Mám velkou radost. Moc si toho vážím. Divadlo bylo vždy jen mým koníčkem, který postupně přerostl v živnost. A musímříct, že mě to baví."

„ Můžete mi nějak přiblížit, za co všechno jste cenu vlastně dostal? Co vše jste pro divadlo udělal?"

„No, oceněn jsem byl především za roli Malvolia ( Večer tříkrálový- pozn.red.) . Pak také ze dlouholetý přínos divadlu. To víš, pracuji tam už od roku 1947, to už je nějaký ten rok, takže to nebylo jen za hraní, ale i za režii a tak nějak celkově za vše."

„ Říkal jste od roku 1947? To je skutečně obdivuhodné. Mohla bych se vás zeptat, jaké byly vaše začátky u divadla?"

„ No samozřejmě. Začínal jsem jako herec v loutkovém divadle. Pamatuji si, že jsem hrál Jeníčka v Perníkové chaloupce.  Pak jsme taky hráli se skautským oddílem Junák hru „Skautík". Tam jsem zažil i svůj první trapas na jevišti, když jsem hrál kuchaře."

„ Zaznamenal jste už i nějaké jiné úspěchy během svého působení ve světě divadla?"

„ Musím říct, že ano.  Mám už doma vyznamenání Zlatý odznak  J.K. Tyla. Dále jsme v roce 1951 zahajovali s loutkovým souborem přehlídku loutek v Chrudimi a o rok později se dokonce stali absolutními vítězi této přehlídky.  Moc si také vážím toho, že o mě v roce 1957 napsali článek, v němž o mě velice hezky psali. Hrál jsem tenkrát Skapina (Skapinova šibalství- pozn. red. ) a lidem se to evidentně líbilo. Divadlo mi také přineslo i jeden osobní úspěch, ten za všech nejcennější. Seznámil jsem se díky němu se svou ženou. Jednou po představení za mnou přišla, obdivovala můj výkon a zeptala se, jestli by také nemohla hrát. No a už to bylo."

„Co máte na divadle nejraději?"

„ Abych ti pravdu řekl, za těch bezmála 70 let strávených u divadla, se můj postoj k němu téměř nezměnil. Pořád mám rád to prostředí a atmosféru a i když to není jako profese moc výdělečné, prostě mě to baví. A úplně nejradši mám potlesk spokojených diváků a pohled na to, jak se dobře baví."