Druhý seminář - 27.9. 2008

Abychom se ještě víc uvolnili, pokoušeli jsme se na chvíli vcítit do role ninja bojovníků. Každý, kdo se před nás postavil, se rázem stal naším mistrem a všichni po něm opakovali nejrůznější kreace. Všem se fakt, že se mohou na chvilku stát našimi ,, manipulátory“ a ovládat nás zamlouval. Pohyb vystřídala pleskaná a hraní na „loutky“ . Měli jsme si představit, že máme okolo nějaké části těla uvázaný provázek a taháme za něj. Začínali jsme na prstu, z něhož jsme přešli na pusu, až postupně na celou hlavu nebo rovnou několik končetin najednou. Někdo si dokonce vyzkoušel i vzájemné tahání ve dvojicích.

To, co následovalo potom, bylo nové a zajímavé pro každého z nás. V dalších několika cvičeních jsme zkoušeli svoji vnímavost a přizpůsobivost. Největší výhodu měli ti nejcitlivější z nás. Neměla bych věk předbíhat. V čem tedy spočívala tato cvičení? Napřed si vybraná osoba sedla zády k ostatním na židli a vždy odešel určitý počet lidí. Sedící pak musel hádat, kolik lidí za ním zůstalo. Někdo byl úspěšný, někdo méně, ale hra se moc líbila. Ovšem největší zájem vyvolala hra synchronizace. Spočívala v tom, že se dva lidi postavili za sebe. Ten vzadu dělal pomalé pohyby, přední člověk se snažil pohyby vycítit a synchronizovat se podle něj. přesto že se zprvu cvičení moc nedařilo, našli se i tací, kteří se dokázali sladit téměř přesně. Při posledním cvičení si pár lidí lehlo na jeviště a nad každého si vždy někdo klekl. Potom mu pomalu přejížděl těsně nad zády a ležící měl pomocí vjemů odhadnout, nad kterou částí zas se ruka právě nachází.

Potom jsme si sesedli do kruhu a postupně vypalovali prvních 5 slov, které nám zrovna přišly na jazyk. někdy mě docela překvapilo, na co všechno dokážeme v daný okamžik myslet a vybavit si.

Na tuto hru jsme vhodně navázali dialogy. Začali jsme jednodušší variantou. Říkali jsme věty, které musely vždy začínat na písmenko podle abecedy. ne vždy se nám ale dařilo, uznejte sami, že vymyslet plnovýznamovou větu začínající na Q nebo X dá zabrat. Postupně se způsob vět změnil na otázky. To znamenalo, že celý dialog musel být jen formou tázacích vět. tak vznikaly různé patvary a zrodil se i Terčin a Michalův nezapomenutelný „projekt“. navzájem spolu totiž vedli asi pětiminutovou debatu o společném projektu a nakonec zjistili, že vlastně asi žádný nemají.

Celý vydařený den jsme zakončili hraním hry „Městečko Palermo“. Moc se mi líbil Lukáš v roli osudu, který spolehlivě zamíchal celým dějem.

Sejně jako první seminář bylo i druhé AI naprosto skvělé. Hodnotím ho velmi kladně a moc se těším na další.