Třetí seminář- 25.10. 2008

Napřed si nás musel Lukáš rozhýbat, všichni totiž přišli pěkně ztuhlí a unavení. Začínalo se klasickou rozcvičkou a protahováním, které se změnilo v babu o jedné noze.

Potom jsme se rozprchli po divadle a každý přinesl tři odlišné věci. Rozdělili jsme se do dvojic, jeden radil a druhý nosil. Lukáš každému rádci určil, co mu má nosič odevzdat. Rádce to měl ale trošku zkomplikované. Nesměl u napovídání mluvit, takže se s nosičem domlouval jen pantomimicky.Pak se počet nošených předmětů zvýšil na pět a to už nebyla žádná legrace. Tedy vlastně byla. někdy se totiž stalo, že dva týmy dostaly stejnou věc... To potom nastala pranice, která místy neměla konce.

Abychom přinesené předměty využili ještě více, vymyslel si Luky zajímavou hru. Rozmístil všech patnáct věcí po jevišti a my měli za úkol poslepu najít jednu z nich a někomu ji donést. Pokaždé šlo o někoho jiného, tím pádem vznikl učiněný chaos. Dokonce se jeden škodič rozhodl, že bude věci po jevišti přemisťovat, aby se obtížněji hledaly.

Pak jsme opět utvořili dvojice a Lukáš z nás udělal reportéry. Přesněji řečeno, jeden byl reportér a druhý vždycky nějaká postava- celebrita, nebo jen nějaká zajímavá osoba. Reportér se tedy ptal na náhodné otázky, dotazovaná osoba reagovala, musela ale začínat každou větu slovy: Ale a… Rozhovory byly nápadité, na jevišti se nám ukázali třeba pasák hadů, pojídačka dřevěných klacků, hrobnice nebo snoubenka hraběte Drákuly. Všichni se moc nasmáli, obzvláště pak když se začali zapojovat a klást jako správné publikum všetečné otázky.

Další z věcí, která se vydařila byla scénka s autobusem. Po půl hodině čekání na něj jsme se konečně rozjeli. Během jízdy, kdy jsme málem zmrzli na horách, či se potili v poušti, se nám autobus dvakrát rozbil. První porucha se vyřešila poměrně rychle, napodruhé jsme však zůstali trčet v poušti. Bylo tak nesnesitelné horko, že jeden člen posádky zkolaboval a zbytek měl buď hlad nebo fatu morganu. Dalším problémem byla průtrž mračen a taky brutální nálet kobylek, který jsme tak tak přečkali. Vše ale dobře dopadlo a nakonec jsme se dočkali záchrany v podobě jiného autobusu.

Když se všichni vzpamatovali z pobytu v poušti, hráli jsme si na stroje. Fungovalo to tak,že každý byl nějaká součástka. Ostatní se přidávali a nakonec z nás vznikl synchronizovaný stroj. Asi nejvíc povedený byl šlehač. Musel být úžasný pohled na pět lidí, kteří se snaží vypadat jako stroj na šlehání a míchání. Jentak pro představu: dva lidi vepředu (metly) se rychle točili dokolečka po kolenou, za nimi pak stál motůrek a přepínač rychlosti. To všechno řídil jeden člověk, který korigoval rychlost otáček a ochutnával těsto.

Nejlepší hra celého dne ale teprve přišla. Nikdo z nás by nevěřil, jak se dá u hry na sochy vyřádit, dokud ji nezkusil na AI. Vždy někdo začal nějakou vymyšlenou pózou. Když si někdo myslel, že ví, jak ji vhodně doplnit, stoupl si vedle a připojil se. Takhle se postupně přidali všichni a řekla bych, že právě toto postupné dotváření dodalo hře pravé napětí. Tady bych ráda zmínila dvě obzvláště vydařená sousoší. Začínalo se koněm, na kterého se usadil svatý Václav. Po jeho pravici stál další oř a vedle něj jeho majitel. Nalevo se neidentifikovatelná postava rozmachovala směrem k Václavovi. Později se ukázalo, že jde o muže s kosou. V podstatě by se dalo říct, že jsme pro Václava vymysleli novou smrt. Posledním sousoším, které bylo nápadem naší Terezky byl sešit. Terka dělala písmenko A, zbytek, to znamená čtyři lidi, si lehli do čtverce okolo ní. Prostě sešit.

Po sochách přišel ten pravý čas na doplnění energie, vyrazilo se tedy na společný oběd. Jako obvykle se všichni najedli k prasknutí a téměř nikdo nebyl ochotný se dál pohybovat.

Vyřešili jsme to jako obvykle. Lehli jsme si do kruhu a povídali si- tentokrát o nejhezčím či nejhorším zážitku uplynulých dvou týdnů. Jak jsme tak povídali, zjistili jsme, že se nám začíná chtít spát. Bylo načase s tím něco udělat. Lukáš nás tedy poprosil, abychom si došli pro své texty, které jsme si od minula vybrali. Na minulém semináři jsme totiž slíbili, že si každý přineseme text, který je nám nějakým způsobem blízký nebo nás zaujal a zkusíme ho přednést. Pokusy byly poměrně úspěšné, ovšem všichni usoudili, že je ještě třeba na interpretaci trochu zapracovat. Cvičením se přeci docílí dobrého efektu.

Stejně jako dopoledne přišly opět ke slovu nasbírané předměty. Každý z nás si vybral tři, které mu byly nejvíc sympatické. Pak se pokusil je ostatním odprezentovat a nalákat je ke koupi těchto věcí. Mě osobně tedy málem zviklali k tomu, abych si pořídila obyčejné noviny a deštník. Když to shrnu, všechny upoutávky byly velmi přesvědčivé. Leckdy totiž nezáleží na věci kterou prodáváte, ale na způsobu, jakým jí umíte prezentovat.

Protože si nás Lukáš trochu potřeboval rozhýbat, pustil nám hudbu a nechal nás chvilku poskakovat po jevišti. Potom nás zasvětil do dalšího úkolu, jehož součástí bylo využití hudby a rytmu. Každý z nás si zvolil písničku dle vlastního výběru a po krátkém rozmýšlení se pokoušel předvést do rytmu libovolnou činnost ze života. Na scéně se objevily různé kousky. Malířka tvořila společně s tóny Amélie z Montmartru krásný obraz, kuchař připravoval občerstvení v rytmu písničky Nonstop, za zvuků hudby padl i hrdinský válečník a servírka, kterou nebavila její práce se při refrénu rozhodla, že se prostě všeho nechá a bude si jen užívat.

Na závěr celého dne si Lukáš vyzkoušel naši vnímavost a reakce. Domluvil se s Jirkou, který nám pustil určitou píseň. Dostali jsme tužku a papír a dělali jsme si poznámky, každý podle toho, jak hudbu cítil. Téměř všechny poznámky se v určitém bodě shodovaly. Z písničky jsme cítili motiv boje s někým, nebo s něčím. Myslím,že písnička byla vhodně volená a poměrně dobře čitelná.

Myslím,že nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že tento seminář se všem velice líbil. I přestože Terka byla malinko handicapovaná, protože jí bolely záda, ostatní to respektovali a po dobu, kdy byla s námi jsme volili hry, do kterých se mohla taky zapojovat. A to je na AI to hezké. Ta soudržnost všech členů.