Šestý seminář začal Naší oblíbenou hrou „Ruce". Moc dobře nám to tedy nešlo J. Díky ranní únavě většina vypadla hned po třetím kole, a proto jsme po příchodu Pípa, Helči a Honzy raději začaly s rozcvičkou, kterou měl na starosti Míša. Pojal ji velmi atleticky, s čímž někteří z Nás (ta unavenější většina) příliš nesouhlasila. Později jsme ale sami uznaly, že to bylo potřeba, abychom rozproudily krev v žilách a nastartovaly organismus na další program.

Následovala velmi zábavná hra „zip, zap, bong", při které jsme  utvořily kruh a předávali si virtuální předmět. Pravděpodobně míček J. Když jsme ho podávali sousedovi řeklo se „zip" ten mohl míček přijmout a poslat ho dál, nebo někomu v kruhu ale musel říct „zap", nebo ho odmítnul překřížením rukou na hrudníku a řekl „bong". Později jsme si přidali další příkaz. Když jsme dostaly míček mohly jsme říct

„nechci ho". Míček se přemístil do středu kruhu. Od tud putoval k tomu, kdo si o něj řekl. Dotyčný pak pokračoval dál.

Naše odreagování však nebylo ani zdaleka u konce. Přišla další hra. „Na pistolníky". Po krátkém vysvětlení pravidel hry jsme se začaly střídavě plácat do stehen, chránit se štítem, nabíjet a střílet po sobě. Po několika osudových ránách, kdy už jsme se téměř vystřílely, a kdy nás štípala od plácání stehna jsme přešly snad k nejzajímavější hře toho dne.

Tato hra měla čtyři fáze.

1) Vajíčko- ťuk ťuk

2) Kuře- píp

3) Slepice- kvo

4) Mastrslepice- hůů

Tyto čtyři fáze slepice spolu bojovaly (kámen, nůžky, papíř) o to kdo se dostane do slepičino nebeJ. Vajíčko s vajíčkem, kuře s kuřetem, slepice se slepicí a mastrslepice s mastrslepicí. Kdo  vyhrál postoupil na vyšší úroveň, kdo prohrál na nižší. Vajíčko, které dosáhlo fáze mastrslepice se utkalo s další masterslepicí a když vyhrálo dostalo se do slepičino nebeJ. Hra byla opravdu velice hlučná jak se slepice překvokávaly když se vyzívaly na souboj.

Po této hře jsme se musely trochu vydýchat a tak jsme si daly krátkou přestávku, při které nám Píp rozdal papíry s textem který jsme si měly pořádně pročíst, připravit a později přednést. Současně jsme si měly  připravit malou scénku ve dvojicích. Tato scénka se týkala dvou mužů a žiletky.

Mezitím co jsme se učily text jsme se domlouvaly na představení, které bychom si mohly připravit.

Abychom se dostatečně odreagovaly zahrály jsme si na upíry. Pak jsme se znovu postavily do kruhu a jednoduše jsme vymýšlely pohyby, které měly ostatní zvětšovat.

Našli se mezi námi jedinci, kteří se snad neúmyslně snažily tyto pohyby co nejvíce zvětšit, aby to pro další v kruhu bylo mnohem těžší. Později jsme hru obrátily a pohyby se měly zmenšovat, což byla ještě větší legrace. Pak přišel čas na připravovanou scénku se dvěma pány a žiletkou. Všichni jsme se snažily seč jsme mohly,ale Pip s Pišvejcem nám dávaly za úkol občas téměř nemožné.

Když měla Evička s Honzou za úkol zahrát tuto scénku na rozbouřeném moři, musely jsme se všichni smát. Když z Nás vyždímaly téměř vše, přišel na scénu hlad doprovázený kručením v bříškách a zima s husí kůží. Uchýlily jsme se tedy do azylu Zámecké restaurace, kde bylo příjemné teplíčko a našlo se tam i něco dobrého do bříška.

Do divadla jsme se vrátily v rozverné náladě. Jako obvykle jsme si všichni lehly na jednu hromádku a povídaly si. V tuto chvíli zažili někteří z Nás celkem krušné chvíle. Rozhovor se totiž točil okolo vlastností, které Nám na druhých vadí. Skončil ale šťastně. Na každém z nás je něco originálního.

Píp nás pak informoval o tom co se mu na nás z herecké stránky líbí a co ne a v tu chvíli mi zazvonil telefon a musela jsem jít. Jen těžko jsem se loučila. Šestý seminář abecedy inspirace se opravdu povedl.

Bára